V nedeli 31.5. jsem vyrazila smer Kodanske letiste a Jirku jsem nechala poprve v Kodani samotneho (podle jeho vypraveni programu a mnozstvi konzumace sladkosti mam dojem ze byl i rad, ze jsem odjela). Letecky jsem se prepravila spolu s bandou danskych stredoskolaku do Prahy. Cesta byla dost vesela, slecny si pres me podavali ruzne potraviny, casopisy a nasledne se zacali fotit, takze jsem byla oslepana bleskem jeste peknou dobu po opusteni priletove haly. Nikdy vice !

Navsteva CR

V Praze jsem dostala tasku uplne jako prvni, takze jsem hned pelasila k autobusu. Problem nastal, kdyz jsem zjistila, ze nemam zadne mince a automaty v Praze mince neberou. Takze zacal kolotoc vymysleni zpusobu jak ziskat mince, nakonec jsem vse prenechala osudu a jizdenku si koupila u ridice (v Dansku to treba udelat nemuzete..).

Vesela cesta pokracovala dale az na hlavni vlakove nadrazi (Precpany autobus i metro),  s 20-ti kilovou taskou, batohem a jeste taskou pres rameno jsem si uprimne oddechla kdyz jsem nastoupila do vlaku a rozjela se smerem Pardubice.

Tam uz na me cekala mamka, hned jsme se vydali trolejbusem do Bohdance, kde je mamka na mesic v laznich. V laznich jsem byla za exota, vekove asi tak 30 let pod prumerem, lazensti navstevnici me proto hlasite a casto zdravili. Jelikoz jsem prijela do lazni az v nedeli vecer, vsichni si mysleli, ze jsem novou lazenskou pacientkou. No proste sranda !

Necele dva dny jsme pak stravili prohlidkou lazni, konzumaci ruznych ceskych dobrot a samozrejme odpocinkem. V pondeli vecer jsem se uz musela vydat zpet do Prahy – nejdrive na Ustredi Junaka, pozdeji s Vojtou(neplanovane potkaneho) a Boruvkou (to uz bylo planovane) jsme se vydali posilnit Kebabem a pak nas Vojta hodil autem az do Roztok, kde jsem mela od Boruvky slibeny azyl.